Home Aktuality Oddíl Klokani na jihočeských cyklostezkách

Klokani na jihočeských cyklostezkách

Napsal zdcim   
28-08-2007

Image"Jako každým rokem se družstvo Dany Řehákové chystalo začít fyzickou přípravu na kolech. Po loňských kopcích ve Zbraslavicích u Kutné Hory si děti prosadily soustředění na Třeboňsku. Já i naše předsedkyně Maruška Kalašová, která se mnou každoročně na kola jezdí a bez které si nedovedeme soustředění představit, jsme souhlasily a zajistily soustředění v areálu FTVS ve Dvorcích u Stráže nad Nežárkou.

Po třech letech jsme již sehraný tým a tak skvělou navigátorku Marušku, zdatné cyklistky Markétu Jiskrovou, Denisu Herodesovou, Anežku Jančovou, Barboru Dobiášovou, Žanetu Prokešovou, Danielu Dubčekovou, Elišku Schenkovou a sběračku nepojízdných cyklistek Danu Řehákovou doplnil pouze jeden nováček, Kristinka Benedetti.

A jak to vše dopadlo? Posuďte sami z našeho deníčku."

SO 11. 8.

Dnes v odpoledních hodinách jsme se šťastně sešly, ale bohužel bez Daniely, která leží v posteli se spálovou angínou, ale za to s velkou posilou Klárou Hadrbolcovou – nejlepší gymnastkou našeho oddílu. Na první pohled kupodivu vypadala všechna kola v pořádku. Jen Bára měla problémy se stojanem na pití, který, ač nový, nešel na kolo namontovat. Ale šikovní tatínci a jeden dědeček vše zvládli a my se mohly v klidu ubytovat v pěkných pokojích s vlastním sociálním zařízením. Po večeři nás čekala procházka po okolí, kdy jsme s Maruškou zkoumaly tratě pro ranní i večerní běhy.

NE 12. 8.

Novinkou letošního soustředění byl ranní 25 minutový běh. S Maruškou jsme usoudily, že v našem věku je dobré něco dělat pro zdraví, ranní běh nám jen prospěje a pubertálním slečnám neuškodí, takže každé ráno byl v 7,00 hodin start od místní hrušky. Běh byl „dobrovolný“, a proto nás překvapil nečekaný zájem a vždy téměř 100% účast. Jeden a půl okruhu kolem rekreačního střediska se stal osudným Žanetě a Elišce, které běžely nejpomaleji a nezaregistrovaly, kde se odbočovalo, a tak chudinky běžely dvě kolečka. Ale namakané svaly se jim neztratí. Po snídani jsme vyrazily na první jízdu do Lišova. Hned po výjezdu ze střediska jsme trochu bloudily a nemohly najít správnou cyklostezku, ale po pár km najetých navíc jsme vyrazily správným směrem. Během jízdy jsme zaznamenaly první, ale bohužel ne poslední karambol. Klárce spadl řetěz, Denisa se s obtížemi vyhnula, ale Žanda, Bára a Kristina do Kláry narazily. Po chvilce válení na silnici vše vypadalo dobře a chtěly jsme jet dál, ale ouha, Klára má píchlé kolo! Nikdo jí to nezávidíme, ale musí dojít pěšky s kolem do Lomnice – jsou to zhruba 4 km. Je neděle a nikdo nám kolo neopraví, vidina Lišova se rozplývá a všem je jasné, že dnes dál než do Lomnice nedojedeme. V místní restauraci si dáváme polévku a řešíme co dál. Hodná parta cyklistů, kteří přijeli na oběd, nám kolo spraví. Narychlo měníme plány a na zpáteční cestě zastavujeme v lese u pomníku Emy Destinnové. Holky se tváří dost otráveně, ale kultura musí být. Na závěr dnešní etapy nás čekala Marušky stezka – sesednout a vytlačit kolo do kamenitého kopce, ale je to prý zkratka, a tak nikdo nenadává a všichni poctivě tlačíme. V RS nás čekala zasloužená večeře a po ní velmi oblíbené běhy, tentokrát jen sprinty a běh do kopce.

PO 13.8.07

Ranní běh jsme absolvovaly bez jediné absence a kupodivu se nikdo neztratil. Na kole máme namířeno do naší oblíbené Třeboně. Cesta byla příjemná, lesní cyklostezky vystřídal horší povrch, který se velmi zalíbil našim nejlepším cyklistkám Denise, Markétě a Anežce, které se slastně vyvalovaly v měkkých pilinách. Přecenily své rozestupy… V Třeboni jsme navštívily Krčínův dům, daly si pizzu k obědu, ale bohužel hrobky, které jsme chtěly vidět, měly zavřeno – no holt je pondělí! Odpoledne sprchlo, tak jsme musely trochu zdržet odjezd, ale večeři jsme stihly a hlavně jsme nezmokly.

ÚT 14. 8.

Dnes nás čekal hit letošního soustředění – návštěva chalupy naší oblíbené matikářky, paní učitelky Evy Routové. Byl to nejdelší výlet, ale věřily jsme, že to zvládneme. Ráno šly běhat jen trenérky a bylo slíbeno, že pokud vše stihneme – kafíčko na chalupě a večeři v RS, nemusíme běhat ani večer. Vyjely jsme radši dřív, a to už v 8,30 h.

Trochu nás vyvedla z míry naše skvělá navigátorka Maruška. Nejprve jsme skoněily na smradlavé skládce a pak místo na Cikar jsme dojely do Novosedel, které byly na druhou stranu, než jsme chtěly jet. Ale nakonec jsme vyrazily správným směrem k Táboru, netuše co nás čeká. Kolem Choustníka samý kopec… Z posledních sil jsme dojely do vysněné vesničky a doufaly v pohostinnost paní učitelky. Tachometr ukazoval 53 km a my toho měly opravdu dost. Vše předčilo naše očekávání. Čekala nás spousta dobrého jídla a pití, zeleniny, ovoce a dvě roztomilá vnoučátka paní učitelky. Po ostružinách se jen zaprášilo a trenérky si pochutnávaly na kafíčku s dortíkama. Otužilci si mohli zaplavat v bazénku, pak nějaké foto na památku a po dvou hodinách se nikomu nechtělo nazpátek. Naštěstí cesta zpět byla z kopce a vidina večeře nás poháněla vpřed. Dva km před dojezdem píchla Kristinka zadní kolo, takže jsme zas musely dojít. Kdo píchne do třetice? Stihly jsme večeři a místo běhů se povalovaly na postelích. Přijely jsme zcela vyčerpané, ale pyšné na najetých 100 km. Štreka byla dlouhá, ale stála za to. Po večeři nám p. Fejtek spravil píchlé kolo a my v klidu usínaly.

ST 15. 8.

Na přání Marušky jsme jely na zámek Červená Lhota. Kupodivu jsme nebloudily, absolvovaly prohlídku zámku, poobědvaly a vydaly se zpět. Bloudění jsme si nechaly až na zpáteční cestu. Klárce se zastesklo po gymnastice a předvedla nám krásné salto přes řidítka. Naštěstí krom naraženého zápěstí to dobře dopadlo.

ČT 16.8.

Vyrážíme do Lišova, kam jsme první den nedojely. Láká nás muzeum starých hracích strojů. Nikdo moc nevíme, co si pod tím představit, tak to chceme vidět na vlastní oči. Maruška už má dost bloudění a bedlivě sleduje cestu, kde neví – ptá se. Všichni ji popichujeme, že bez bloudění to není správné dobrodružství. Maruška na nás nedbá a opravdu bez jediné chybičky jsme dorazily do Lišova. V místní restauraci jsme si daly smažený sýr s tatarkou, hranolky a kofolu. Bezva jídlo pro gymnastky, ale moc nám všem chutnalo.Ve dvě odpoledne jsme netrpělivě přešlapovaly před muzeem. Myslím, že pro všechny to byl nejlepší zážitek. Místnost plná všelijakých hracích strojků, obrazů, orchestrionů, divadélek a flašinetů. Vyzkoušely jsme si, jak je těžké hrát na flašinet, a nutno říci, že nikdo z nás by se jako flašinetář neuživil. Po krásné přednášce hurá na kolo, ať stihneme večeři. Hnaly nás mraky, ale naštěstí jsme nezmokly. Drobný deštík přišel až po večeři při běhání, ale k nelibosti holek jsme odběhaly.

PÁ 16. 8.

Chystáme se opět do Třeboně na hrobky. Bohužel ráno drobně prší, čekáme až se počasí umoudří. Kolem desáté konečně vyrážíme. Po dvou kilometrech nečekaná zastávka – Maruška píchla, co teď? Holky bezradně prohlíží prázdné zadní kolo a čekají, co vymyslíme. Vracíme se zpátky do RS, děti posíláme do pokojů, je zima a správka minimálně hodinu potrvá. Ujímáme se správky samy. Přes velkou snahu jsme zjistily, že to nespravíme. Maruška sedá do auta a jede pro novou duši. S pomocí hodného rekreanta je kolo spraveno. Ovšem hodiny již ukazují poledne a je jasné, že do Třeboně už nedojedeme. Narychlo vymýšlíme nový plán a vyrážíme do Stráže na oběd. Je dost mokro a je nám jasné, že přijedeme zablácené. Po okružní jízdě po Stráži konečně nacházíme správnou cestu. Ale co to? Někdo se nám válí pod koly. Je to Markéta a teší, že má díru na koleni v kalhotách, ale je to lepší než mít koleno odřené. Se smíchem nasedáme, sjíždíme z kopce na náměstí a zatáčíme doprava. Klára opět dokazuje, že je gymnastka, ale metrové salto přes řidítka není nejlepší volba. Klára zůstává ležet na silnici s vyraženým dechem. Dojíždím k ní a zjišťuji, jestli je celá. To už se vrací i Maruška. Klára vypadá vyděšeně ale všechny kosti vydržely, má pouze odřený malíček, který spraví náplast. Ruka sice bolí, ale nejvíc brečí, že si rozbila mobil. Kolo je taky v pořádku, nasedáme a jedeme dál. Projedeme se po lese, chytne nás přeháňka, jsme mokré a zablácené. Eliška najíždí do Žanety a vrávorající Žanda si sedá do bláta. Všichni toho máme dost a Lásenice, kam jsme chtěly dojet, je nám ukradená. Vydáváme se nejkratší cestou zpět do RS. Jediné plus dnešní etapy je vydra v řece, kterou mnozí z nás viděly poprvé. V cíli řešíme, zda-li máme umýt kola, ale radši jdeme balit. Po večeři končíme a rozjedeme se domů.

Naštěstí se vše obešlo bez nemocí a úrazů. Jídla bylo dost a bylo dobré. Za týden jsme najely 385 km, tak jsme snad pro kondičku něco udělaly. Od pondělka se budeme vídat v tělocvičně a můžeme se jen těšit na cyklistické soustředění v příštím roce.

... z deníčku trenérky Dany

 

Zkratkovník

ČUS = Česká unie sportu
ČASPV = Česká asociace sportu pro všechny
ČGF = Česká gymnastická federace
FIG = Mezinárodní gymnastická federace
KZ = kontrolní závod
M ČR = Mistrovství České republiky
ME = Mistrovství Evropy
MS = Mistrovství světa
MT = mistrovská třída
MU = mezistátní utkání
MZ = mezinárodní závod
OH = Olympijské hry
PGS = Pražský gymnastický svaz
RHB = rehabilitace
SCM = Sportovní centrum mládeže
SG = sportovní gymnastika
SP - Světový pohár
ST = sportovní třída
TG = TeamGym
VS = výkonnostní stupeň
VT = výcvikový tábor